příběh retroelektro

 

Jsem kutil. Mám malou dílnu a zajímá mě všechno, co se dá promazat, seřídit, dotáhnout a hlavně nastartovat. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem rozebral svůj první motor a zrepasoval si svou první starou babettu. Mlhavě (a to doslova, protože výfuk čadil, jako by v něm vařil mlhu vodník Kebule) si ale vybavuju, že naposledy škytla kousek za Zlínem a potom mě rodiče museli přijet zachránit s valníkem. Prvotní nezdary mě neodradily a časem jsem se přes babetty a pionýry prokousal až ke starým motorkám. Na čezetě 175 z roku 1970, kterou jsem si před šesti lety kompletně přestavěl z nepojízdné hromady šrotu, jsem najezdil desítky tisíc kilometrů a vozím se na ní spokojeně dodnes.

Starým strojům jsem zůstal věrný. Staré stroje jsou krásné a bez zbytečných složitostí, které se mohou pokazit. Jejich spolehlivost je prověřená časem. Navíc z nich aspoň pro mě něco vyzařuje. A asi nejsem sám, kdo to cítí, protože když jedu na čezetě, lidé se na nás usmívají a mávají. Staré stroje prostě přináší radost, kterou s novou Oktávkou zažijete jen stěží. Nejvíc se mi vždycky líbily mopedy Stadiony. Je to stroj jako dělaný na projížďky po městě – jednoduchý, malý a stylový.  Bohužel se už dávno nevyrábí a jeho ceny se na bazarech vyšplhaly do závratných výšin. Navíc dvoutaktní motor potřebuje pravidelnou péči a pro dnešní uspěchané podmínky tak není úplně praktický.

A tak jsem vymyslel Retroelektro. Vypůjčil jsem si všechno, co mám rád na starých strojích a citlivě to zkombinoval s výhodami moderního elektromotoru. Výsledkem je vymazlený veterán do nepohody, kterému se nemusíte bát dát pořádně do těla. Vzhled každého kola doladím podle Vašich přání a představ, protože to bude Vaše kolo a vy k němu budete mít citový vztah. Vždycky se ale snažím, aby kolo bylo současně i praktické a aby se na něm dobře jezdilo (kdo si vyzkouší zrepasované staré kožené sedačky, už nechce jezdit na ničem jiném). Elektromotor navíc vyžaduje jen minimální údržbu a náklady na provoz, takže budete jezdit rychle, stylově a skoro zadarmo.

Místo motivačního citátu na závěr přidám jednu malou výzvu. Pokud Vás Retroelektro zaujalo, ozvěte se mi a přijďte si ho za mnou nezávazně vyzkoušet. Jen tak poznáte, o čem mluvím.